Tuhle sobotu se nám vydařila krásná procházka na Berounsku. Vyrazili jsme do Svatého Jana pod skalou, kde je široká škála různých stezek. Tak trochu nás zaskočilo, že oproti Praze byla zdejší krajina ještě zahalena sněhem a i přes chladné počasí jsme se vydali na cestu.  Vybrali jsme si 4km dlouhou trasu na Bubovické vodopády, a tak jsme vyrazili po červené. V tohle ročním období tu o živáčka sotva zavadíte, a tak si pejskové po celou dobru procházky lítali na volno, jako by jim místní les patřil. Asi po dvou hodinách jsme došli na místo určení, a protože bylo hodně vody, na Bubovické vodopády byl krásný pohled. Nechtěli jsme absolvovat cestu zpátky stejnou trasou, a tak jsme zvolili 2,5km dlouhou cestu do Srbska a ze Srbska dalších 6km zpátky do Svatého Jana. Cesta ze Srbska do Sv. Jana mě mile překvapila, protože jsem se bála, že budeme muset hodně po silnici. Ale první část byla po klidné cestě podel Berounky a zbytek lesní cestou podél Loděnického potoka, ve kterém se mimochodem náš Vincent, který se nekoupe ani v nejteplejších letních dnech bezhlavě vykoupal včetně Diniho. O koupeli rozhodla čerstvá zvířecí stopa na břehu potoka, která  se ztratila právě v potoku, který je cca 5m široký, působil hodně hluboce a s relativně silným proudem. A tak se Dini bez dlouhého rozvažování vrhl do potoka. Vyškrábal se na druhý břeh a po rozlehlé louce začal původně ztracený pach pronásledovat. K mýmu úžasu ho během půl minuty následoval i Vincent, skočil do vody, proud ho odnesl minimálně o dva metry dál kde vyskočil na druhý břeh a přidal se k Dinimu. Nevěřila jsem vlastním očím. Thersinu jsme zastavili ve chvíli, kdy už byla půlkou těla ve vodě. Při její váze nechci ani pomyslet, kam by ji, na potok docela silný proud, odnesl. Když kluci zjistili, že na louce už žádná zvěř není, naskákali zpátky do potoka a vrátili se k nám. Naštěstí se tak stalo až ke konci procházky, čekal nás poslední úsek jednoho kilometru po silnici k autům, a tak jsme nasadili svižný krok, aby nám po cestě na vodítkách ty zrzavý paka nezmrzli. Za 15minut už jsme seděli v hospůdce v teple u oběda, se kterým jsme se rozdělili s vyhladovělou smečkou. Domů jsme dorazili příjemně vyčerpaný. Byl to skvělý výlet a tuto trasu určitě doporučuji.
foto doplním později