Další víkend přinesl další krásnou procházku. Tentokrát jsme se vydali opačným směrem a vyrazili jsme do Posázaví. Z původně 5km dlouhé trasy v Luce pod Medníkem se stala minimálně 10kilometrová. Naše cesta začala u železniční zastávky Petrov u Prahy, resp. díky nemožnosti zaparkovat auta blíž, začala naše cesta v Petrově, asi 1km od vlakové zastávky. Po té cesta vedla přes železniční zastávku, přes most a údolím podel Sázavy, kde je nespočet krásných chatiček ležících na březích Sázavy, nebo v různých výškách ve skalách. Naše cesta měla cca po dvou kilometrech pokračovat prudkým stoupáním po úbočí Medníku, ale my jsme zapomněli, že se máme držet klasických zelených značek naučných stezek a pokračovali jsme dále po červené, ketrá vedla krásnou cestou dál podel Sázavy. Asi po 4km jsme došli až na rozcestí, kde jsme zjistili, že se musíme vrátit, protože cesty vedly do Kameného přívozu, Žampachu, Vrané nad Vltavou nebo na vrch Třebesín. Po cestě zpět jsme našli ztracenou zelenou značku, po které jsme začali hodně prudce stoupat po Medníku. Výšlap byl celkem náročnej a ne jeden z nás se zapotil, zbytek asi 2km dlouhé cesty byl lesem po rovince a na konci zase klesání zpátky dolů k Sázavě. Posázavský Pacific je opravdu nádherné místo v každé roční období, jen přes léto asi více frekventované. Vzhledem k tomu, že celé posázaví lemuje mnoho malých krásných dřevěných chatiček, většina z nich bez plotů, v létě mi tato cesta přijde se smečkou psů na volno celkem nemyslitelná. Ovšem včera, kdy chatky zely prázdnotou a po cestě jsme potkali jen málo turistů, byla tato trasa skvělým výběrem a jsme rádi, že jsme tam byli. Co se týče naší výpravy, kromě naší smečky se přidal standardně i Robert s Marijou a Dinim a Ingrid s holkama. Pejskové byli nadšeni a moc si to užili. Jak se Dini asi 5m od břehu propadl na z poloviny zamrzlé Sázavě, nebudu raději komentovat. Naštěstí se bez naší pomoci (přesně si ani neumím představit takovou záchranou misy), vyškrábal na led a v pořádku se dostal na břeh. Z nového zážitku si doufám odnesl i ponaučení a novou přezdívku ,,ledoborec,,. My tak o rok kratší život a pár šedivých vlasů. Zbytek procházky byl celkem v pohodě až na pár menších solo výletů nejdřív klasicky naší Thersi, cca 3minuty, našeho Vincenta, cca 8min a nakonec našeho Diniho, cca 15min. Čas solo výletů měl gradující tendence, a tak bylo dobře, že jsme se blížili ke konci procházky... i když v posledním kopečku k autům vypadal především Vincent s Dinim opravdu zmoženě a sotva pletli nohama. Nebylo se ani čemu divit. 10km a 4hodiny nás zmohly všechny. Po celou dobu výletu bylo krásně slunečno a výlet se nám opět perfektně vydařil.